Když pracujete na cizím…
Podle konstantní judikatury českých soudů platí, že pokud manželé společně bydlí v domě některého ze svých rodičů a tuto nemovitost opravují a tedy i zhodnocují, mají v okamžiku, kdy se z této nemovitosti odstěhují, právo na zhodnocení této nemovitosti. Toto zhodnocení je pak předmětem vypořádání SJM i v případě, že se jeden z manželů stal v mezidobí vlastníkem či spoluvlastníkem této nemovitosti. V praxi se totiž stále častěji objevují případy, kdy manželé opomíjí svůj nárok na zhodnocení cizí nemovitosti z prostředků náležejících do SJM - například když v nemovitosti po určitou dobu trvání manželství žili, a to bez jakéhokoliv užívacího titulu (nájemní smlouvy apod.). I toto zhodnocení je přitom možné učinit předmětem vypořádání. Soud následně po prokázání společného bydlení a za předpokladu, že manželé svůj domov zvelebili, tedy zhodnotili (rozhodující je míra zhodnocení ve formě přestavby, oprav střechy, fasády, podlah aj., nikoliv tedy výmalba aj.) ustanoví za účelem ocenění tohoto zhodnocení znalce, který míru investic vložených do cizího majetku za dobu společného života manželů stanoví znaleckým posudkem.
To platí i tehdy, stal-li se jeden z manželů alespoň spoluvlastníkem této nemovitosti vlastněné svými rodiči. V takovém případě jde totiž o pohledávku ze SJM nikoliv výlučně vůči cizímu vlastníkovi, nicméně i vůči tomuto manželi jakožto spoluvlastníkovi. Lze tedy více než doporučit, aby manželé, pokud nemají režim společného jmění manželů nijak modifikován (a použije se tedy zákonná úprava), řádně dokumentovali průběh oprav a všech dalších investic do domu cizího vlastníka-rodiče, ve kterém mají umístěnou domácnost. Ulehčí to totiž práci nejen znalci, který míru zhodnocení ocení znaleckým posudkem, ale především i soudu, který bude mít společné žití v domě za prokázané. A v každém případě to zachrání mnohdy nemalé peníze stěhujícímu se manželovi či manželce.
Autor: ADAM STAWARITSCH